Josef kardinál Beran 33. arcibiskup pražský a primas český (29. 12. 1888 Plzeň – 17. 5. 1969 Řím)

Význam a odkaz kardinála Berana

„Já, který jsem ho provázel při jeho cestách a který jsem vídával, s jakým množstvím lidí přicházel do styku, jsem si kladl otázku snad trochu záludnou: co mohl tento člověk, který ztratil v odloučenosti skoro dvacet let svého života, nabídnout mladým lidem konce šedesátých let, co mohl říci pokoncilové církvi? Jistě, kardinál Beran neměl možnost přečíst ty tisíce stránek, které zvláště v šedesátých letech zaplavily knižní trh teologie. Nebylo mu ani dopřáno z bezprostřední zkušenosti prožít všechny změny, které do církve vnesl pontifikát Jana XXIII. a první léta koncilu. A přece – to mohu dosvědčit nejen já, nýbrž i tisíce dalších svědků – se v tom novém světě, v té obnovené pokoncilní církvi vůbec neztratil. Ne pro originalitu svých idejí a svého teologického pojetí, ale pro ryzost svého křesťanství.

Ano, myslím, že se nemýlím, když řeknu, že dnešní mladí lidé přímo prahnou po upřímnosti a ryzosti. Že právě tato touha v nich vyvolává odpor k fasádám, za kterými se někdy skrývá nabubřelé farizejství. Těmto lidem se nyní přihodilo něco zvláštního. Setkali se s mužem, z jehož očí a vůbec z celého počínání vyzařoval autentický Duch Kristův. Ti lidé hledali blahoslavenství evangelia. Hledali vnitřní svobodu chudoby, která se dovede oprostit od pout chamtivosti. Hledali někoho, kdo je opravdu dobrý, bez jakékoliv vypočítavosti. Hledali – proč to neříci, vždyť tuhle touhu neseme všichni v srdci – hledali živého Krista, anebo alespoň autentického svědka živého Krista. A to ten český kardinál opravdu byl. Proto za ním chodili a nechávali se získat kouzlem jeho osobnosti. A řekněte, neměli pravdu? Módních theologů a duchaplných reformátorů je dnes v církvi habaděj, ale opravdoví stoprocentní Kristovi učedníci zůstávají stále vzácným zbožím. Nejsou ale nakonec právě oni ta sůl země, které je lidstvu zapotřebí?“

Mons. Jaroslav Škarvada,
první sekretář Josefa kardinála Berana,
Projev ve Vatikánském rozhlase,
17. květen 1994
(redakčně upraveno)